Edward Cullen
V letech 1927 - 1931 měl své špatné období a zabíjel lidi - ovšem jenom násilníky a vrahy. Později toho ale nechal a vrátil se zpět k Cullenovým. Rád sbírá auta.
Edward je vysoký a hubený, má bronzové vlasy, které nosí neupravené. Původní barva jeho očí byla zelená, ale jako každý abstinující upír má oči zlaté. Jeho zvláštní schopnost je, že umí číst v myslích každého - kromě jednoho člověka (asi uhádnete koho)
PODLE MĚ BY EDWARDŮV PŘÍBĚH MOHL VYPADAT TAKTO:
Řádila španělská chřipka.Zabila monoho lidí.Já jsme zatím odolal.Ale takhle to nemohlo být věčně.Ležel jsem v posteli neschopen hnout se.Otce už chřipka zabila.Ve vedlejší posteli ležela moje matka.Byla na tom hůř než já. A i přes všechnu bolest a oslabenost se o mě z posledních sil starala.Krmila mě.Ale nakonec nadešel i její čas.Před smrtí něco vykládala jednomu doktorovi.Hlas měla slabý a moje uši byly také oslabené.Potom už jsem neslyšel nic.Doktor náhle přistoupil ke mě.Podřepl a zašeptal: "Tvoje matka mě prosila.Z posledních sil mě prosila,abych tě zachránil.Věděla,že umím to,co jiní nedokáží.Nejspíše to něják vytušila.Nemám na vybranou.Nikdy bych ti to neudělal,ale tvoje matka mě prosila.A já už to sám déle nevydržím.Zachráním tě.Odpusť mi to.Nikdy bych ti to neudělal,kdybych nemusel.Promiň."
Potom jsem ucítil bolest.Nejprve jsem myslel,že už umírám.Několikrát mě napadlo,jaké to bude.Čekal jsem,až bolest ustoupí a já se znovu shledám s rodiči.Ale bolest neustupovala.Naopak-sílila.Něco s emi rozlévalo po těle.Proudilo to mými žilami.Byl to hrozný pocit.Chtěl jsme vykřiknout bolestí.Nešlo to. Bylo to jako....jako bych hořel.Jako by mě ten doktor zapálil.V krku mě pálilo.Povedlo se mi ze sebe vydrat výkřik.Tichý výkřik.Ale ten doktor to slyšel.Omlouval se mi.Bolest začala stoupat,ale já jsem začal sílit.V krku mě pořád pálilo ale hlas už jsem měl silnější.Mohl jsem křičet bolestí.Ale nekřičel jsem.Moje tělo začalo sílit.Ležel jsem na nemocničním lůžku nevědom si času,ale vědom si síli a bolesti.Po několika dnech nebo možná týdne,dokonce snad i měsících jsem se probudil.Ale neprobudil jako ze spánku ale jako po znovuzrození.Už jsem neležel v nemocnici ale na listí.Venku na listí.Doktor seděl vedle mě opřený o strom.Když si všiml,že jsme se probudil, zvedl se a podal mi ruku.Postavil jsem se.Cítil jsme se....jinak.Cítil jsem se....nově.Jako nový člověk.Jako někdo jiný.Viděl jsem svět novýma očima.
"Ahoj,Edwarde," pozdravil doktor," Já jsme Carlisle.Carlisle Cullen.Asi se divíš,že je svět kolem tebe jiný.A ty jsi taky jiný."
Teprve teď jsme si všiml,že prší a mi nejsme v lese.Jsme na nějáké louce.Na louce na které je nápadně moc listnatých stromů.Listnatý les.Ležel jsme na listí pod listnatým stromem.
"Carlise?" zeptal jsme se.
"Ano.Carlise Cullen."
"Carlise Cullen.A já jsem...?"
"Edward.Edward Anthony Masen....a pokud budeš chtít,tak Cullen.Edward Cullen.Zaláží na tobě."
Nic jsem nechápal.Carlise mě odvedl ke kalužině.Spatřil jsme v ní svoji-tedy myslím že to byla moje- tvář.Byl jsem...krásný.Byl jsem stejný....a přesto jsme vypadal jinak.Byl jsme zmatený.
"Co se to se mnou stalo?Jsme mrtvý?"
"V podstatě.Spíše jsi nemrtvý.Jsi....neděs se....upír."
"Cože jsem?Upír? To jsou netvoři,co sají lidskou krev,aby se uživili?!"
"Ano.Ale můžeš se přidat ke mě.Já jsem....vegeterián.Přežívám z krve zvířat."
"Chceš říct......našel jsi zbůsob.....nemusím zabíjet nevinné lidi?"
"Přesně.Ale je to tvé rozhodnutí."
"Já nechci zabíjet lidi."
"To jsem rád."
Ptal jsem se Carlisla na všechno.Odpovídal mi na otázky bez přemýšlení.
"Takže jsme silní?"
"Ano.Nejspíše nejsilnější tvorové."
"Páni.A říkáš,že jsme i rychlí?"
"Ano.Také asi nejrychlejší."
"Kdo stvořil tebe?"
Tahle otázka ho zaskočila.
"Mě....."
"Udělal to někdo pro tebe jako ty pro mě?Aby tě zachránil?"
"Ne.....Mě proměnil při útoku."
Carlisle mi začal vyprávět svůj příběh.Seděl jsme bez pohnutí a ani nedýchal.Nakonec jsem se zeptal:
"Můžu teď vyzkoušet svoji sílu,rychlost a instinkt lovce?Mám žízeň."
Vydali jsme se do lesa.Byl to úžasný pocit.Jako bych letěl.Ze začátku jsem se bál,že narazím do stromu,ale potom jsem si začal věřit.Po lovu jsme se vrátili do našeho listnatého lesa.Tam jsme žili.
Za nedlouho se k nám přidala jedna žena.Ale to je jiný příběh.